Lughnasad

Příběhy dobrovolníků

Postupně budeme vám budeme odkrývat naše příběhy, ať víte, kdo jsme, kdo stojí za přípravou Lughnasadu.

 
Příběhy hlavního týmu:
 

Karol

VEDOUCI DRAMATURGIE LUGHNASADU
25 LET 
STUDENTKA (současně doktorské studium Právo a magisterské studium Blízkovýchodní studia)

29. - 30. 7. 2016 Nasavrky | © www.FotoZajda.czNa festival jsem poprvé zavítala v roce 2013, kdy jsem se o něm dozvěděla na jiné podobně tématické akci. Moc jsem si to tehdy užila a chtěla jet i další rok, nicméně moji kamarádi se následující léto nemohli účastnit a já nechtěla jet úplně sama a narazila jsem na to, že je možné jet jako dobrovolník! Tak jsem si řekla, že to určitě bude fajn, přihlásila jsem se a v roce 2014 jsem byla poprvé dobrovolníkem a podílela se na organizaci festivalu.

Moc mě na dobrovolničení obecně baví pomáhat s organizací akce, jako je Lughnasad – dělá lidem radost a vzdělává zábavnou a zajímavou formou. Hodně věcí jsem se za těch pár let přiučila (znalosti i dovednosti).

A moc si cením toho, že tu mám kolem sebe lidi, kteří mi věří a přenechávají mi určitou odpovědnost. Naučit se pracovat v týmu, komunikovat s návštěvníky a účinkujícími, hledat řešení pro určitý problém, umět delegovat úkoly, ale třeba i stavět pártystany a hrabat seno – to se v životě neztratí.

Lughnasadový tým je plný skvělých lidí, všichni se od sebe navzájem máme co učit. Drží se nás dobrá nálada a myslím, že se skvěle doplňujeme.

Lughnasad-2018-054(JZ5_6881)

Jako návštěvník jsem to zažila tedy v roce 2013 a potom v roce 2018, kdy jsem cítila potřebu si odpočinout. Ale nebylo to ono, vlastně mi vadilo dívat se na všechny, jak pracujou a bylo mi líto se na tom nepodílet.

Další rok už jsem se zapojila a v blízké budoucnosti bych už neměnila)

Nejsilnější zážitek: (No upřímně bych asi uvedla nějaký milostný avantýry ale to tam asi dávat nebudem :D) Lughnasad je pro mě úžasné vyvrcholení neuvěřitelného úsilí celého týmu a vždy je to pro mě i vrchol léta, pro mě ta nejkrásnější část roku a všechny dny prožívám naprosto naplno. Den na Lughnasadu nemá 24h ale je věčný.

Obvykle mám na starosti předávání honorářů účinkujícím, a vzpomínám si, že jeden ročník jsem si u sebe omylem nechala nějakou částku a pak jsem byla hrozně vyděšená, protože jsem nevěděla, kam se to ztratilo…ale nakonec se naštěstí peníze našly) 

Když se řekne Lughnasad vybaví se mi všechny ty krásné vzpomínky a zážitky sluncem zalité 😊))

  

Kájo, ještě Ti položím pár otázek:

  Dokázala sis představit, že budeš pomáhat při organizování takovéto akce? Co Tě k tomu přilákalo?

Myslím, že myšlenka dobrovolnictví se mi vždycky hodně líbila - dělat něco navíc, co je užitečné bez nároku hmotného obohacení. Rok po prvním dobrovolničení na festivalu jsem se zapojila i do dobrovolnického projektu v Plzni, v rámci něhož taky pomáhám se zajištěním kulturních akcí.

  Zajímá Tě naše historie... a citíš se být Keltem/Pohanem?

Historie i nějaký spirituální přesah mě určitě zajímá, škoda, že se o téhle části naší minulosti ve školách moc nedozvídáme :) Nejsem vyznavačem nějakého konkrétního směru, neškatulkuju se, ale kategorie pohan/ka má mnoho různých podob, takže proč ne :)

  Co v sobě pocítíš, když znova přijedeš na skanzen, tedy na místo, kde se vždy konal festival, kde jsi prožila tolik věcí? 

Vždycky když přijedu do Nasavrk a na skanzen tak cítím, jak je to místo plné zážitků a vzpomínek. Kamkoliv se podívám, tam je nějaká emoce :) Vlastně mě to místo nutí i trochu bilancovat nad svojí minulostí, protože mě k těm zážitkům vrací, a já pak třeba přemýšlím v jaké situaci jsem tehdy byla, co se změnilo a proč a jak bych se chtěla cítit, až přijedu příště.

  Kolik času festivalu věnuješ? Většinou je to několik hodin týdně, záleží, co je zrovna třeba a kolik času do Lughnasadu zbývá.

  Co se Ti nejvíce líbilo v programech všech dosavadních festivalů Lughnasad? Z čeho máš jako organizátor největší radost?

Nejradši mám asi koncerty a letos bylo mým jasným favoritem divadelní představení souboru Kvítko s dobrovolníkem Jirkou Blehou v roli zlého druida :)). Z pohledu dramaturgie mám především radost když probíhá všechno ve správný čas na správném místě :)) Určitě mám radost z toho, kolik zajímavých lidí dokáže tahle událost spojit. Lughnasad má veliký potenciál a díky celému týmu se ho daří každým rokem rozvíjet.

 

Děkuji za rozhovor :)

 

Jirka

KOORDINACE STÁNKOVÉHO PRODEJE
PRACUJE VE FIRMĚ PRO VENKOVNÍ REKLAMY 
 

Kapitola I. – Nový kulturní zážitek

Je tomu už 15 let, co se zajímám o pohanské tradice. V počátku mého bádání se mi dostala do rukou kniha o Wikanství...ještě jí někde budu mít. Ale co je důležité, tak že mě zaujala také duchovní stránka pohanství. Sedl jsem k internetu a začal googlit. Vyhledat jsem si, že jisté Bratrstvo Keltů pořádá akci pod názvem Beltain. Zajímal jsem se tedy, co je to za akci, proč ten název. V mysli se mi objevovali obrazce divokých pohanů a jejich tajemných rituálů. Najednou mi to začalo dávat smysl a řekl si, tohle jsem hledal. Oslovil jsem také kamaráda, aby se přidal. No a s vidinou zajímavého kulturního zážitku jsme vyrazili. Měl jsem v té době za sebou rockové festivaly, takže jsem se větší akce nebál. Nikdy jsem však nebyl na pohanském festivalu, což Beltain měl vlastně být. 

 Lugh 2Projeli jsme Uherským Hradištěm a za krátkou chvíli jsme se ocitli ve skanzenu Modrá. V prostorách slovanského skanzenu byl festival již v plném proudu. Vstřebali jsme místní atmosféru a začali se zajímat o program. Následně jsme řešili jídlo a samozřejmě něco dobrého k pití. Našemu zájmu neunikli ani místní návštěvníci. Někteří zvláštně oděni a někteří v běžném civilním oblečení. Prostě taková směsice různorodých lidí, jak už to na takových akcích bývá. Na pódiu probíhali pro mě tenkrát neznámé Irské tance a jejich výuka. Moc se mi do toho nechtělo, ale s kamarádem nás oslovili nějaká děvčata a pocit trapnosti brzy odpadl. Během Irských tanců jsme aspoň poznali někoho nového. Dívky se jmenovali Jana a Martina, měli tam také další přátele, pamatuji si ještě na Honzu. S touto partou jsme se pak ještě párkrát sešli a já postupně zjistil, že jsou z Pardubicka a zajímají se více o keltskou kulturu.

Nastal druhý den festivalu a znovu jsem se setkal s partou z předchozího dne. Dozvěděl jsem se, že ačkoliv se jedná o mladé lidi, tak se sami podílejí na organizování dalšího keltského festivalu. To byla pro mě docela zásadní informace, přišlo mi to velmi zajímavé. Dozvěděl jsem se, že v nějakých Nasavrkách pořádají akci pod názvem Lughnasad. Snažil jsem se přesvědčit mou novou kamarádku, aby mě přivzala do party. Pořádat kulturní akci a ještě navíc tak velkou jako je festival, byl můj dlouhodobý sen. Vše opět dávalo smysl. Rozhodně jsem se nechtěl rozloučit bez kontaktu. Na strip jsem si napsal jméno Jana Grimmlová, číslo na ICQ a email. 

 

Kapitola II. – Noví přátelé a nová záliba

Lughnasad 2015 - stánkový prodej u zámku

Uběhlo pár dní po Beltainu a já nemohl nechat nový kontakt bez odezvy. Napsal jsem Janě obsáhlý email o tom, jak moc chci pomáhat v rámci Lughnasadu. Snažil jsem se popsat, jak mohu být prospěšný. Zpětně se směji, jaké nesmysly jsem tam psal. Naštěstí má žádost byla vyslyšena. Vypravil jsem se do Nasavrk a byl jsem překvapen, že pouhých 20 minut autem od mého bydliště, kdysi existovalo keltské oppidum. Jana Grimmlová mě provedla keltskou stezkou a vysvětlila okolnosti vzniku Boii z.s. a také Lughnasadu. Tenkrát jsem již věděl, že je hlavní organizátorkou festivalu. Postupně jsem se setkal se zbytkem party z Beltainu. Mezi ně patřili Martina Celnarová a Jan Vlasák. Pamatuji si na své první seznámení s Lughnasadem. Před Nasavrckým zámkem mě vítal dlouhovlasý Ondřej Vojtíšek přezdívaný Ori. Za chvíli jsem se seznámil s Lubošem Vostatkem, dalším z těch, co se po vzoru Keltů pyšní dlouhými vlasy. Postupně jsem poznal spoustu nových přátel z řad dobrovolníků a nadšenců do historie. Můj první rok na Lughnasadu vypadal tak, že jsem vybíral parkovné a dobrovolné vstupné na festival. Postupně jsem vyzkoušel během několika let různé funkce. Mohl jsem si sáhnout na dramaturgii, organizaci stánkařů a cateringu. Zastával jsem funkci zástupce hlavního organizátora a také jsem si splnil sen v podobě ředitele festivalu. Od druhého ročníku pořádám stánkové tržiště. Poznal jsem spoustu zajímavých řemeslníků a každým rokem se snažím pro návštěvníky festivalu zajistit na tržiště šikovné řemeslníky. S každým rokem se pojí spoustu zajímavých zážitků a zkušeností.

Jistě nejsem jediný organizátor, který si v průběhu festivalu říká, zda mu to za to stojí, zda se vše vydaří, zda vše udělal správně a na nic nezapomněl. Každým rokem mě na konci festivalu obklopí radost a zároveň smutek z končící akce. Ale to záhy vystřídají starosti ohledně příprav na další ročník. Lughnasad je něco, co do mého života již neodmyslitelně patří. Nelze to vysvětli, je možné to pouze prožít spolu s dalšími dobrovolníky, který se na Lughnasadu podílejí. 

Jiří Antoš